Synagoga
První synagoga vznikla v Blovicích již v roce 1683, a to úpravou soukromého domu Žida Krause v Malé mlýnské ulici (původně Židovská ulice, dnešní Malá ulice) a jednalo se původně o dřevěnou stavbu se šindelovou střechou. Na jejím místě začala koncem 19. století židovská obec plánovat výstavbu nové zděné synagogy. Ve stavebním archivu města Blovice se dochovala dokumentace k řízení o povolování této stavby včetně nákresů nové stavby z r. 1892. Synagoga byla vysvěcena v roce 1904 slavnostním vnesením tóry rabínem dr. Krausem z Benešova. Tohoto slavnostního vysvěcení se účastnili kromě široké veřejnosti také poslanec říšského sněmu a někdejší blovický starosta Josef Karlík, radní města Blovice i katoličtí duchovní. Do nové synagogy bylo přeneseno i původní vnitřní zařízení.
Historické prameny dokládají působení tří rabínů v blovické synagoze. V letech 1829 – 1871 to byl ve své době významný židovský učenec Šalamoun Schwarzkopf, v letech 1872 – 1910 Lazar Adler a do roku 1924 pak rabín Jonáš Traub. Později už bylo konání bohoslužeb v blovické synagoze z důvodu nízkého počtu židovských věřících ve městě omezeno jen na významnější židovské svátky.
Budova byla až do roku 1942 majetkem Židovské náboženské obce v Blovicích. Po odsunu Židů do vyhlazovacích táborů přešla do Vystěhovaleckého fondu pro Čechy a Moravu. V restituci byla synagoga spolu s pozemkem a židovským hřbitovem vrácena v roce 1947 Židovské náboženské obci v Plzni, a to proto, že z blovických Židů se z koncentračních táborů nikdo nevrátil. Od židovské obce odkoupilo synagogu v roce 1949 město Blovice a zavázalo se, že na průčelí budovy bude pamětní deska připomínající, že tato budova sloužila k bohoslužebným účelům židovské víry. V té době již bývalá synagoga byla přestavěna na garáže pro dva sanitní vozy, ambulanci a stanici první pomoci, v dalších letech pak byla využívána např. jako městská knihovna, archiv, byty nebo sídlo Domovní správy města.
Dnes je objekt bývalé synagogy v soukromém vlastnictví. Přestože nikdy nebyl chráněn jako kulturní památka a již po druhé světové válce zcela ztratil svoji původní podobu i využití, dočkal se v posledních letech velmi citlivé celkové rekonstrukce. V prostoru s původní falešnou klenbou opatřenou ornamentální výzdobou, kterou nebylo možné pro její velmi špatný technický stav zachovat, byl odkryt hodnotný historický krov, který se po opravě stal působivou součástí interiérů. V celém objektu jsou dřevěné podlahy doplněné dlažbou, jejíž výběr vycházel z dochovaných fragmentů dlažby původní. Vstupní žulové schodiště bylo doplněno a opraveno a vstupní dveře vyrobeny podle dveří původních.
Autor textu: Ing. Irena Hambergerová
