Oběti holokaustu
Již na počátku okupace vstoupila v platnost řada nařízení zaměřených proti obyvatelům židovského původu. Hned po příchodu německých vojáků do Československa musely být židovské obchody označeny bílou barvou. Podle blovické kroniky došlo dne 19. února 1940 k uzavření části blovických židovských obchodů. Ve dnech 15. a 22. ledna 1942 shromáždilo gestapo na náměstí postupně všechny blovické Židy. Z Blovic byli odvezeni do Plzně a posléze do židovského ghetta v Terezíně. Ti, kteří přežili pobyt v Terezíně, byli odtransportováni do vyhlazovacích koncentračních táborů, zejména do Osvětimi, kde zahynuli v plynových komorách. Z Židů odvezených z Blovic se po osvobození nikdo nevrátil. Tuto tragickou událost připomíná pomník zřízený počátkem 90. let 20. století na blovickém židovském hřbitově.
Jména obyvatel Blovic zavražděných během holocaustu českých a moravských Židů jsou vyryta na desce památníku obětem první a druhé světové války na blovické radnici.
Rodina Radnitzerova
Radnitzerovi bydleli v domě č. p. 23 na dnešním Masarykovo náměstí. Na této adrese rodina provozovala již od 60. let 19. století obchod s železem a hospodářskými potřebami. Posledním majitelem rodinného obchodu byl vážený člen blovické židovské náboženské obce Antonín Radnitzer (*6. srpna 1877). Ten zastával pozici správce blovické synagogy, blovické židovské matriky a blovického židovského hřbitova.
Antonín Radnitzer byl synem Marka Radnitzera a Karolíny Radnitzerové. V domě č. p. 23 žil společně s manželkou Eliškou (*3. června 1887), roz. Steinovou z Vejvanova. Manželé měli dvě děti – syna Karla (*9. srpna 1912) a dceru Martu (*16. února 1915). V obchodě Radnitzerovým pomáhal i Eliščin bratr Emil Stein (*24. prosince 1895). Na počátku 40. let 20. století žila v Blovicích v domě č. p. 205 ještě i Antonínova neprovdaná sestra Klára Radnitzerová (*22. října 1875).
Vzrůstající represe vůči obyvatelům židovského původu v protektorátu velmi dopadaly i na Radnitzerovi. Když v říjnu 1941 začaly první transporty, byl jejich nedobrovolný odchod z Blovic již nevyhnutelný. Nikdo z rodiny Radnitzerů se konce války bohužel nedožil. Antonín Radnitzer, Eliška Radnitzerová, Emil Stein a Klára Radnitzerová byli nuceně transportováni vlakem dne 22. ledna 1942 z Blovic do Plzně. Z Plzně pak pokračovali dne 26. ledna 1942 vlakovým transportem do Terezínského ghetta. Antonín, Eliška a Klára Radnitzerovi byli z Terezína dne 28. dubna 1942 transportováni do sběrného tábora v Zámostí. Později se dostali do koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim. Eliščin bratr Emil Stein byl 26. října 1942 transportován z Terezína přímo do koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim. Syn Karel byl v době lednového transportu mimo Blovice. Později byl transportován do koncentračního tábora Buchenwald, kde dne 17. dubna 1943 zahynul. Dcera Marta se provdala a chtěla ilegálně odejít s manželem přes Polsko mimo území ovládané nacistickým Německem. Dostala se však pouze do židovského ghetta ve Varšavě, kde pravděpodobně zahynula při povstání v roce 1943.
Po válce byl Radnitzerův obchod krátce v soukromých rukou. Později byl znárodněn, ale železářství se na tomto místě udrželo až do počátku 80. let 20. století. Od té doby se zde vystřídalo několik prodejen. V současnosti je v domě č. p. 23 provozován obchod se šperky. Při rekonstrukci domu nalezli současní majitelé celou řadu předmětů, které původně patřily rodině Radnitzerů. Dnes jsou vystaveny přímo v obchodě.
Rodina Krausova z č. p. 40
matka Terezie Krausová, roz. Epšteinová, narozena 10. prosince 1869 v Maňovicích, vdova, soukromnice
dcera Zdeňka Krausová, narozena 10. června 1896 v Blovicích, svobodná
syn Jindřich Kraus, narozen 4. června 1900 v Blovicích, svobodný, řezník
Z Blovic byla celá rodina odvezena dne 22. ledna 1942 do Plzně. Z Plzně pokračovali transportem dne 26. ledna 1942 do terezínského ghetta. Z Terezína byly obě ženy odvezeny dne 25. dubna 1942 do Varšavy a pak dále do vyhlazovacího tábora Osvětim. Jindřich Kraus byl z Terezína odvezen dne 30. dubna 1942 do Zámostí v Polsku. Odtud putoval do vyhlazovacího tábora v obvodu Osvětim.
Sestry Krausovy z č. p. 74
Terezie Krausová, narozena 8. srpna 1878 v Blovicích, obchodnice s textilem
Berta Krausová, narozena 28. září 1881 v Blovicích, společnice v obchodě
Sestry Krausovy byly z Blovic odvezeny dne 15. ledna 1942 do Plzně. Z Plzně pokračovaly transportem dne 22. ledna 1942 do terezínského ghetta. Dne 17. března 1942 byly odvezeny do Izbice v Polsku v obvodu koncentračního tábora Osvětimi.
Klára Krausová z č. p. 172
Klára Krausová, roz. Penížková, narozena 16. února 1863 v Českých Budějovicích, vdova, obchodnice
Z Blovic byla odvezena dne 22. ledna 1942 do Plzně. Z Plzně pokračovala transportem dne 26. ledna 1942 do terezínského ghetta, kde 18. září 1944 zemřela.
Rodina Löwidtova z č. p. 16
manžel Arthur Löwidt, narozen 3. března 1891 ve Spáleném Poříčí, zemědělec, obchodník
manželka Ida Löwidtová, roz. Geschmajová, narozena 6. června 1891 v Nových Mitrovicích
dcera Jindřiška Hermannová, narozena 20. května 1924 ve Spáleném Poříčí, školačka
tchán Adolf Geschmaj, narozen 7. června 1856 ve Spáleném Poříčí, vdovec, obchodník
Rodina byla z Blovic odvezena dne 22. ledna 1942 do Plzně. Odtud pokračovali transportem dne 26. ledna 1942 do terezínského ghetta. Obě ženy a Arthur Löwidt byli dne 11. března 1942 odvezeni do Izbici v Polsku v obvodu vyhlazovacího tábora Osvětim. Adolf Geschmaj zemřel 4. listopadu 1942 v Terezíně.
Regina Löwyová z č. p. 3
Regina Löwyová, narozena 12. listopadu 1884 v Blovicích, svobodná, soukromnice
Z Blovic byla odvezena dne 15. ledna 1942 do Plzně, odkud byla transportována dne 18. ledna do terezínského ghetta. Z Terezína byla odvezena dne 11. března 1942 do Izbici v Polsku v obvodu vyhlazovacího tábora Osvětim.
Rodina Ornsteinova z č. p. 117
otec Max Ornstein, narozen 14. prosince 1887 v Plzni, obchodník s textilem a kůžemi v Blovicích
matka Kamila Ornsteinová, roz. Ledererová, narozena 26. června 1887 v Blovicích
dcera Anna Ornsteinová, narozena 6. května 1927 v Plzni, školačka
Z Blovic byla celá rodina odvezena dne 15. ledna 1942 do Plzně, odtud pokračovali transportem dne 18. ledna 1942 do terezínského ghetta. Z Terezína byli odvezeni dne 17. března 1942 do Izbice v Polsku v obvodu vyhlazovacího tábora Osvětim.
Rodina Roubíkova z č. p. 201
matka Marie Roubíková, roz. Fischlová, narozena 23. května 1866 v Blovicích, vdova, soukromnice
dcera Helena Roubíková, narozena 5. srpna 1896 v Blovicích, svobodná, úřednice
dcera Eliška Roubíková, narozena 28. ledna 1900 v Blovicích, svobodná, úřednice
syn František Roubík, narozen 27. ledna 1902 v Blovicích, svobodný, dělník
Celá rodina byla odvezena dne 15. ledna 1942 z Blovic do Plzně, odkud byli všichni dne 18. ledna 1942 transportováni do terezínského ghetta. Helena a Eliška byly dne 23. dubna 1942 odvezeny do Piaski, vyhlazovacího tábora v obvodu Osvětim. František byl z Terezína odvezen dne 9. května 1942 transportem do vyhlazovacího tábora Sobibór. Matka Marie zemřela v Terezíně dne 31. října 1942.
Rodina Radnitzerova z č. p. 206
Heřman Radnitzer, narozen 6. června 1900 v Blovicích, svobodný, řezník
Ještě před nuceným odchodem zemřel dne 5. května 1941 v 82 letech Heřmanův otec Albert Radnitzer. Heřman byl odvezen z Blovic dne 21. ledna 1942 do Plzně, odkud pokračoval transportem dne 21. ledna 1942 do terezínského ghetta. Z Terezína byl pak dne 11. března 1942 odvezen do Izbice v obvodu vyhlazovacího tábora Osvětim.
JUDr. Vítězslav Kersch
JUDr. Vítězslav Kersch, narozen 26. 9. 1898 v Praze, advokát
Doktor Kersch se podruhé oženil s blovickou učitelkou Annou Suchou. Manželům se narodil syn Petr. V roce 1940 se rozvedli, rozvod uchránil syna Petra před transportem do koncentračního tábora. Doktor Vítězslav Kersch byl společně se svým synem z prvního manželství Viktorem (narozen 2. května 1922) 13. července 1942 zatčen. Vítězslav Kersch byl odvezen 16. července 1942 do Terezína. Jeho syn Viktor do terezínského ghetta dorazil 4. prosince 1942. Dne 15. května 1944 byl Viktor Kersch přiřazen k transportu do Osvětimi, jeho otec byl do Osvětimi transportován 29. září 1942.
Autor textu: Mgr. Michal Červenka
