Historie židovské obce

První zmínka o židovském osídlení v Blovicích pochází z počátku 16. století po vysídlení Židů z Plzně v roce 1504. Přibližný počet Židů v Blovicích uvádí berní rula z roku 1654, a to jedenáct Židů starších 20 let a jeden Žid ve věku od deseti do dvaceti let. Jednalo se zejména o obchodníky, řemeslníky nebo řezníky. Velikost židovské obce se během let velmi proměňovala. Na počátku 18. století měla 47 členů starších deseti let. Z nařízení Prokopa hraběte Kolovrata Krakovského z 8. dubna 1747 museli blovičtí Židé platit tzv. štolu. Jednalo se o poplatek faráři za oddavky a pohřby. Nařízením z téhož roku nechal Prokop vystěhovat některé židovské rodiny z Blovic. Týkalo se to rodin Joachima Hartmana, Jakuba Hartmana, Josefa Poláka, Jakuba Fischla, Jarolíma Poláka, Samsona Černého, Jakuba Levita a Josefa Pinkase. Podle tereziánského katastru z roku 1757 žilo v Blovicích 16 židů. Další údaj o počtu členů židovské komunity nalezneme v Soupise židovských rodin v Čechách z roku 1793. Z tohoto soupisu vyplývá to, že v Blovicích ke konci 18. století žilo 22 židovských rodin. I přesto, že se Židé z Blovic často stěhovali do velkých měst, ale také do zahraničí a zejména do Ameriky, jejich počet během 19. století spíše rostl. V roce 1880 bylo podle sčítání lidu v Blovicích 158 obyvatel židovského původu. Naopak od počátku 20. století počet členů osob hlásících se k židovské víře v Blovicích pomalu klesal. Dle sčítání obyvatel z roku 1921 mělo město s blovickým Bohušovem celkem 48 osob židovského vyznání. Při sčítání v roce 1930 se k židovské víře přihlásilo 20 osob, ale již pouze čtyři osoby mužského pohlaví.

Roku 1782 byla pro Židy zrušena povinnost bydlet v ghettech. Počet Židů, kteří se směli přestěhovat, byl však velice omezen. Oficiálně byla segregace Židů zrušena až v roce 1848. Ghettem je myšlena část obce, která byla vyčleněna pro obyvatele židovského původu. V těchto místech Židé obvykle zakládali židovské obce. Jednalo se o organizace, které měly určité prvky vnitřní samosprávy a všestranně pečovaly o své členy. Židovská obec se věnovala náboženským, materiálním, kulturním a sociálním záležitostem. Vnitřní samospráva těchto obcí však byla postupně omezována a židovské obce byly přeměněny na konci 19. století v židovské náboženské obce, které pečovaly hlavně o náboženský život místních komunit. V letech 1848 – 1861 byl starostou blovické židovské obce Leopold Fischl. V roce 1861 se ujmul tohoto úřadu Salomon Goldscheider, oblíbený a velmi vyhledávaný ranhojič. Po něm se v roce 1878 stal starostou Bedřich Weisskopf a zůstal jím až do své smrti v roce 1911. Posledním doloženým představeným židovské náboženské obce byl Antonín Radnitzer, který pečoval o synagogu, židovskou matriku a o židovský hřbitov.

Židovská komunita v Blovicích byla až na výjimky soustředěna na dvou místech, a to za severní stranou náměstí a západně od náměstí. Starší domy ve vlastnictví Židů byly opatřeny římskými čísly. K jejich očíslování došlo již na konci 18. století. Při nových přečíslováních se římské číslování postupně měnilo na arabské. Některá římská čísla na domech vydržela až do počátku 20. století.

Nejstarším doloženým židovským kamenným obchodem je koloniál, založený v roce 1862 Bedřichem a Markem Weisskopfem. Dne 29. srpna 1888 vzniklo Grémium obchodníků Blovických. V tento den byla svolána ustavující schůze. Mezi zakládajícími členy byla značná část obchodníků židovského původu. Prvním předsedou grémia se stal Bedřich Weisskopf, který stál v jeho čele se svými spolupracovníky až do valné hromady konané 2. února 1909. Přední místo mezi blovickými obchodníky si členové židovské obce udrželi až do počátku 40. let 20. století.

Židovského původu je jeden z nejvýznamnějších blovických rodáků Adolf Opper de Blowitz, ve své době světově proslulý novinář. Další významnou osobností, která vzešla z blovické židovské komunity, je Adolf Kraus. Proslavil se jako americký advokát. Ve své době patřil k vlivným osobnostem mezinárodního židovského hnutí. Podle blovické židovské matriky se narodil dne 25. února 1850 a s rodiči žil pravděpodobně v obytných prostorech staré blovické synagogy čp. XV, která stávala východně od dnes již značně přestavěné budovy nové synagogy č. p. 205 v dnešní Malé ulici (dříve Židovská). Rodina později odešla do Rokycan, kde Adolf vystudoval dvě třídy nižší reálky. V roce 1865 odešel Adolf Kraus do Spojených států amerických, kde pracoval v zemědělství, v průmyslu a také v obchodě. Někdy po roce 1871 se přestěhoval do Chicaga. V Chicagu se mu podařilo získat stáž v advokátní kanceláři. Během stáže si doplnil právnické vzdělání a později si otevřel i vlastní advokátní kancelář. Ve své době patřil mezi nejvyhledávanější advokáty v Chicagu. Mezi jeho časté klienty patřili lidé z české komunity. Adolf Kraus se v roce 1877 oženil s Matildou Hirschovou, která byla také původem z Čech. Narodili se jim čtyři děti Paula, Albert, Harry a Milton. V roce 1891 se stal spolumajitelem a editorem deníku Chicago Times, jehož většinový podíl vlastnil vlivný člen Demokratické strany Carter H. Harrison. V roce 1893 se stal manažerem jeho kampaně při volbách starosty Chicaga. Ve stejný rok byl jmenován právním zástupcem města Chicaga. Adolf Kraus se aktivně staral o ochranu práv Židů. V letech 1905 až 1925 byl prezidentem mezinárodní židovské organizace B´nai B´rith. V této funkci se diplomatickou cestou snažil čelit vzrůstajícímu antisemitismu. Díky svému postavení měl přístup i do vysoké americké politiky. Přátelil se například s prezidenty Woodrow Wilsonem a Williamem H. Taftem. V roce 1912 navštívil město Blovice a hrob svého otce na místním židovském hřbitově. Zavítal i do Rokycan, Prahy a Karlových Varů. Do vlasti se pak vracel opakovaně. Později také finančně podpořil úpravu blovického židovského hřbitova a živnostenskou mládež v Rokycanech. Adolf Kraus zemřel v Chicagu 22. října 1928 ve věku 78 let. V roce 1930 mu byla v Rokycanech odhalena pamětní deska. Na začátku druhé světové války byla sejmuta a po válce již nedošlo k jejímu obnovení. Desku financovala Velkolóže organizace B´nai B´rith pro Československo. Pamětní deska zobrazovala Krausův portrét, československou a americkou vlajku.

Autor textu: Mgr. Michal Červenka