(1839 – 1869) 

Vojtěch M. V. Bělohrobský se narodil 21. dubna 1839 v  Černovicích u Tábora, zemřel 30. července 1869 v Blovicích. Vystudoval německou reálku a utrakvistický ústav v Českých Budějovicích. V letech 1860 – 1861 byl podučitelem v Merklíně a od roku 1861 až do své smrti působil v Blovicích. Vedle svého povolání byl též literárně činný. V roce 1883 byla vydána sbírka „Básně i deklamace Vojtěcha M. V. Bělohrobského“. Mnoho básní (např. „ Horoucí láska“, „Proměny“, „Na světě tolik lásky je“, „Politování“ aj.) vycházelo v časopisech (Lumír, Obrazy života).  K nejlepším patří básně ,,Sen o vlasti“ a ,,Poslední prosby“.  Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský byl rovněž nadaným hudebníkem. Hrál na několik hudebních nástrojů, psal drobné skladby. Jednu z nich s názvem „Touha“ věnoval Anně Básel, matce básníka Jaroslava Kvapila. Byl ředitelem zpěváckého spolku ,,Kamenický“, složil několik čtverozpěvů pro mužské hlasy. Kromě toho také překládal z němčiny a byl zručným kreslířem. Je pohřben na hřbitově v Blovicích, jeho pomník je prohlášen za nemovitou kulturní památku.

Zdroje:
Koželuh, Josef. Pocta rodákům. Město Blovice. Blovice. 1991. 8 s.

Raušar, František. Kulturní vývoj Blovicka. Vlastivědné nakladatelství Plzeňska M. Lábkové. Plzeň. 1933. 61 s.

Fotografie: Ze sbírkového fondu Muzea jižního Plzeňska v Blovicích, příspěvkové organizace.