(1857 – 1941)

František Raušar se narodil 25. srpna 1857 v Budislavicích u Kasejovic. Po studiích v Nepomuku, v Rakovníku a na učitelském ústavu v Praze zahájil v roce 1876 kantorskou dráhu v Blovicích, kde se v roce 1897 stal ředitelem chlapecké měšťanské školy.
František Raušar se stal propagátorem moderních metod a směrů ve školství. Za něho jsou poprvé pořádány na blovické škole stromkové slavnosti, dětské dny, výstavy květin a výlety, a to i do vzdálenějších míst, např. v roce 1913 do italských Benátek. Do důchodu odešel v 66 letech, v roce 1923. V roce 1903 založil Okrašlovací spolek v Blovicích a stal se jeho dlouholetým předsedou. Zásluhou tohoto spolku bylo osázeno stromy blovické náměstí, Cecima, cesta do Kamenska a park na Dubí, který ještě za života Františka Raušara pojmenovalo město jako “Raušarovy sady”. Byl autorem několika prací o regionální historii a osobnostech, např. ,,Blovice a zámek Hradiště“ (1927), ,,Sebrané spisy Vojtěcha Heinricha Jiroty“ (1930), ,,Kulturní vývoj Blovicka“ (1933), ,,Nedoceněný básník V.M. Vesjkrab – Belohrobský“ (1936). Při Okrašlovacím spolku v Blovicích zřídil v roce 1913 muzejní odbor a jeho předsedou byl až do své smrti. V roce 1936 se stal muzejní odbor členem Svazu českých muzeí v Praze. Vlastivědné sbírky z Blovic a okolních obcí byly postupně shromažďovány a uloženy v bytě Františka Raušara v Hradišťské ulici č.p. 148. 
Účastnil se také kulturněpolitického života ve městě. Jeho zásluhou byly odhaleny pamětní desky Františku Jaroslavu Vacku–Kamenickému, Vejskrabu-Bělohrobskému a Adolfu Opperu de Blowitz. Během svého života byl předsedou Literárního spolku, místní knihovní rady, okresního osvětového sboru, místního spolku Československého červeného kříže, spořitelního výboru městské spořitelny, okresní péče o mládež, knihovní rady, okrašlovacího spolku a předsedou muzejního odboru. Byl také členem mnoha dalších organizací a spolků s místní i státní působností. Od roku 1898 až do konce 1. světové války byl členem obecního zastupitelstva, v říjnu 1916 byl jmenován čestným občanem města Blovic za záslužnou činnost a rozvoj školství i města. Zemřel 9. srpna 1941 v Blovicích, kde je i pochován.
Po smrti Františka Raušara převzalo muzejní sbírky do svého vlastnictví město Blovice. Vznikem okresu Plzeň-jih v roce 1960 se rozšířila působnost muzea na tento region a Raušarovo vlastivědné muzeum bylo proto přejmenováno na Okresní muzeum v Blovicích a od roku 1976 na Okresní muzeum Plzeň-jih se sídlem v Blovicích. Od 1. ledna 2003 se okresní muzeum mění na Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích.

Zdroje:
Koželuh, Josef. Pocta rodákům. Město Blovice. Blovice. 1991. 8 s.  

Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích – dostupné z http://www.muzeum-blovice.cz/expozice/frantisek-rausar-zakladatel-muzea/ - citováno dne 14. 6. 2013)

Fotografie: Ze sbírkového fondu Muzea jižního Plzeňska v Blovicích, příspěvkové organizace.